Nakladatelství Šalvar

Hodnocení Jany Klusákové - Radiožurnál 5.1.2013

Milena Holcová je zkušená a oblíbená autorka svérázných cestopisů. Po roce 1990 si vynahradila celoživotní cestovatelský půst a vydávala se do cizích zemí, aby vydala svědectví o mongolských pastevcích, afrických Masajích, zambijských venkovanech, islandských farmářích také

o americké střední vrstvě, laponských intelektuálech, a afghánských tálibech. Dále poznala orinocké a mexické Indiány, domorodce v Laosu, venkovany na Kubě a také Albánce.

Dosud poslední kniha Mileny Holcové se odehrává v Praze. Přinesla ji Jana Klusáková.

Znám nejednu čtenářku, která má doma sebrané spisy Mileny Holcové od prvního cestopisu "Lidi aneb Duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse" (1997) až po loňský román Přezrálé broskve (vydal Šalvar). Ten román je nezastřeně ženská četba: po třiceti letech se setkají dvě někdejší spolužačky z gymnázia, které se už tehdy, jak se dnes říká, nemusely. Terezie byla atraktivní, obletovaná, všestranně úspěšná, zatímco o Anně autorka píše: "Anna přišla do rozhlasu v pětadvaceti. Nadšení z ní nebyli. Vynikající studentka s brýlemi jako popelníky, nemanželským dítětem, obrovským zadkem a slovanskými stehny, která o sebe provokativně nedbala..."

Pozdní setkání dvou žen ve věku, o kterém se nelichotivě říká "mládí pryč a do penze daleko," dávnou vzájemnou nelásku změní v aktivní nenávist. Anna se stala během let respektovanou rozhlasovou redaktorkou a Terezie jí poslala svou první knihu. Smršť, která následuje, je směšná i tragická, překvapivá i dobře známá - prostě  i tentokrát je všechno jinak. Autorka píše v podstatě o sobě, když se slovy Terezie svěřuje: "Už se nemůžu dočkat, až se odpojím od reálného světa a prsty se rozeběhnou po klávesnici. Mým tématem je ženská solidarita. Vezmu to oklikou přes nenávist. Uvidíme..."

z Databáze knih

pavlinda

07.07.2014

Z autorčiných knih se mi líbila nejvíc.

George_Carver

09.12.2013

Kniha mne velmi zaujala. Je psána báječným stylem, nepostrádá zajímavý děj a udržuje čtenáře v napětí, co bude dál. Je to velmi hluboká a zároveň citlivá sonda do duše stárnoucích aktérek, které reprezentují prakticky dvojici protikladů. Velmi působivé je opakování některých klíčových momentů, viděno jednou a pak druhou protagonistkou. Dává to do kontrastu jejich různé povahy, ale zároveň nutí čtenáře nevidět jen černobíle - jedna je zásadová, druhá je mrcha. I na první pohled bezohledná kariéristka se tak pro čtenáře stává svým způsobem sympatickou a člověk se zamýšlí nad tím, zda někdy v životě "nesoudí vína podle soudku". Při čtení této knihy jsem si všiml, že každý detail, který autorka popisuje, má do posledka perfektně promyšlený a rozhodně nepíše o něčem, co někda slyšela nebo co někdo povídal. Člověk se přo čtení této knihy dovede na jedné straně poctivě rozzlobit, na druhé straně dojmout k slzám, což je podle mne jen důkazem, jak je čtenář vtažen do děje.
Od paní Mileny Holcové jsem sice přečetl zatím asi jen polovinu z její tvorby, ale již nyní si troufám tvrdit, že tato kniha patří k nejlepšímu, co doposud napsala. A pro mne osobně je to zároveň i jedna z vůbec nejlepších knížek, které jsem v životě přečetl.

inganga

02.07.2013

Ač se knížka tváří jako jedna z mnoha knih o dvou stárnoucích ženách, tak pokud budete číst pozorně, najdete hluboké a pravdivé myšlenky. Někdy mi až běhal mráz po zádech.