Nakladatelství Šalvar

Marie Homolová, Lidové Noviny 13.12.2000

Originální brněnská cestovatelka ráda tvrdí, že neputuje po krásách krajiny, ale po lidech.

V nové knížce se sice věnuje městům, ale i ta si personifikuje. Hned v úvodu píše: Jsou města ženy a města chlapi. Netroufám si upřesňovat, v čem nacházím jejich pohlavní znaky. Jde o pocit.

Takto provází čtenáře Amsterodamem, Benátkami, Helsinkami, San Franciskem, Šanghají, Tokiem, Istanbulem, Neapolí nebo Pekingem, ale i méně známými adresami. Nahlížíme do tanzánského Morogora a Lakosilly, do Harare ? metropole Zimbabwe, do východoafrické Nkhata Bay v Malawi, do čínského Jang-Šuo či mexického Queretara. Nejde o turistického průvodce, ale o pocity a prožitky, o snahu postřehnout základní tón města. Jaká je v tomto pojetí třeba Florencie? Před pěti sty lety, kdy byla mocnější než Řím, se zde halili muži do damašku a hedvábí, nosili šperky a čichali k růžím. Pohled na dokonalé umělecké dílo je rozplakal, případnou nevraživost řešili pomluvami, dýkou do zad nebo jedem do číše? Stojím v obdivném tichu před dokonalými tvary Michelangelových soch a prožívám okamžik prozření. Vášnivá, rozporuplná, neurotická Florencie je vlastně homosexuál.

M.Holcová o knížce I města mají duši

V knize I města mají duši píšete, že existují "města ženy" a "města chlapi". Podle čeho poznáte pohlaví města?

To je jen hra. Pocit. Žádná pravidla neexistují. Nechávám se ovlivnit architekturou - jestli je v ní víc hran nebo oblouků, historií - jestli převažují bitvy nebo intriky,  ale rozhodující je asi konkrétní dojem z přítomné ulice. Baví mě sedět hodiny na náměstí a jen se dívat, nasávat atmosféru, naslouchat šumění řeči, které nerozumím, pozorovat gesta, temperament. Po dvou dnech už většinou vím, vedu-li dialog s chlapem, nebo se ženou.

Množství navštívených měst by vám mohl kdekdo závidět. Pamatujete si jasně každé z nich?

Je to jako s lidmi. Některá města sotva postřehnu, jiná do smrti nezapomenu. I k městu je možné prožít cit. Dojímají mne Benátky a nenávidím afgánský Kandahár. Zamilovala jsem se do zdrženlivého Vancouveru, Caracas považuji za ješitného blba, zaujal mne vznešený Krakov a velice ženská Budapešť. Jenže, stejně jako s lidmi, každému se líbí někdo jiný. Nic nevnucuji. A proč hned svět a závist? Totéž můžete pocítit i ke Kardašově Řečici. V cestování přece nejde o dálky a exotiku, ale o schopnost vnímat.

(z rozhovoru s Lenkou Kosovou - ROVNOST 15.12.2003)

PhDr Marcela Antošová - Český Rozhlas Brno

...nikdy jsem se s ní u mikrofonu nenudila, protože dokáže barvitě vyprávět, ale hlavně má o čem!!! A tak vždycky, když odjíždí "na cestu" čekám... těším se..., protože vím, že Milena objevuje úplně jiné světy, než většina z nás.

Mívám to štěstí, že než nechá „cesty” dozrát do knížky, stačím jí pozvat do vysílání Českého rozhlasu. Je plná čerstvých dojmů a má dar je popsat a pojmenovat (to je také talent).

Potkávám ve své redaktorské profesi mnoho vyprávěčů, ale s málokterým se dokážu bavit, usmívat i smát, přemýšlet, ale občas se i bát, jako s cestovatelkou nadanou pro rozhlas - Milenou Holcovou.

Pajaroh

Porovnat atmosféru města s lidskou povahou je zajímavý nápad, právě cestopisy jsou silná stránka této spisovatelky. Doporučuji především těm, kteří rádi cestují a navštívili popisovaná místa.
Sama jsem vybrané kapitoly četla před a po návštěvě daného města a je to nesrovnatelné - číst o místě, které člověk neviděl, je sice zajímavé, ale ten "vychytaný" popis a přirovnání Holcové člověk ocení opravdu až po návštěvě.
Moc pěkná kniha, stejně jako další díl I města mají vši.

z Databáze knih

Moje první kniha od Mileny Holcové - a - dostala mne! Inteligentní humor, výstižné popisy míst, cit pro atmosféru, ale také pro vše podstatné a zajímavé. Skvělá práce s textem. Dokonce i ojediněle použité vulgarismy (kupodivu) neurazí, jsou výstižné a vhodně doplňují již tak skvělou atmosféru knihy. Popis míst, která jsem prošla osobně, působil jak balzám na duši - jako když někdo vysloví nahlas něco, co si vy jen myslíte.

z Databáze knih

Krásně a poeticky napsaná kniha. Z každého příběhu na mě úplně dýchala atmosféra a duše toho jednotlivého města. Připadala jsem si, jako bych s autorkou všechna ta místa navštívila. U něčeho jsem se zasmála a naopak u některých měst jsem si řekla, že tam určitě nepojedu.
Inspirativní pro ty, kdo chtějí někam vyrazit na dovolenou. :-)

z Databáze knih

Tak jsem si připadala,že cestuji s paní Holcovou a všechna ta města jsem s ní navštívila.Tak je to živé !