Nakladatelství Šalvar

PRVNÍ TŘI TÝDNY - Poprvé v poradně

Vypadá nějak jinak, než jsem si jej představovala. 

Především se novorozeňata lidem moc neukazují, a tak první novorozeně, které maminka uvidí, bývá obvykle její vlastní. Není tedy připravená na to, že novorozené dítě vypadá jinak než zmenšený dospělý. Nejlépe si to uvědomíme, položíme-li vedle sebe stejně veliké obrázky novorozeného dítěte a dospělého. Největší rozdíl je v poměrné velikosti hlavy: u dospělého tvoří délka hlavy zhruba osminu délky celého těla, zatímco u novorozence na ni připadá celá čtvrtina. Přitom je obličejová část hlavy poměrně malá, zvláště při pohledu z profilu vidíme, že mozková část lebky je několikanásobně větší.

Horní a dolní končetiny jsou poměrně krátké, dítě je totiž zatím nepotřebuje. Hrudník se v poměru k hlavě zdá malý, jeho obvod je o jeden až dva centimetry menší než obvod hlavičky v dalších měsících se tento rozdíl většinou vyrovná a po prvním roce už bude obvod hrudníku stále převyšovat obvod hlavy.

Také málokterý novorozenec odpovídá tomu, co se všeobecně pokládá za hezké dítě. Nezapomínejte, že se hlavička protlačuje porodními cestami značným úsilím, leckdy i dosti dlouho, a je pochopitelné, že to na ní zanechává stopy, například otoky víček, které mohou být patrné i několik dní. A tak si některá maminka ani není jistá, jestli se jí to její děťátko opravdu líbí, když je hned po narození poprvé vidí.

Vlastně si trochu vyčítám, že jsem hned zpočátku nepocítila takovou bezmeznou horoucí mateřskou lásku, jak se to píše v knížkách.

Jste obdivuhodně upřímná, málokterá maminka to sama sobě přizná. Ale trápit se kvůli tomu nemusíte. Láska k dítěti se u některých maminek vytváří postupně, třebaže pro převážnou většinu z nich je jejich děťátko hned od prvního okamžiku tím nejdůležitějším na světě. Hodně záleží také na tom, jde-li o matku mladou, u níž těhotenství přišlo jaksi mimochodem, či o zralou ženu, která léta závistivě pokukovala do kočárků a snila o vlastním miminku. Z těch pak bývají přehnaně úzkostlivé maminky, pro něž je jejich mateřský cit jediným, vše určujícím principem a pro které také neplatí žádné rozumové důvody, pokud nejsou s tímto citem v souladu.

Ostatně nemálo matek má v prvních týdnech po porodu zřejmý sklon k přehnané, leckdy i ničím neodůvodněné starostlivosti. Pokud se to projevuje jen tím, že se maminka několikrát za den a občas i v noci přesvědčuje, jestli děťátko ještě dýchá, lze to považovat za celkem obvyklé. Obavy, že všechno nezvládne, že něco důležitého opomene, že si nebude vědět rady nebo že s dítětem není něco v pořádku, že nebude mít dost mléka, slýcháme od maminek běžně. Dochází-li však k těžším stavům deprese a smutku, je nutné poradit se s porodníkem, který někdy doporučí návštěvu psychiatra.

U nás je stále ještě hodně lidí, kteří odmítají vyhledat psychiatra. „Ještě by si někdo mohl myslet, že jsem blázen,“ říkají na vysvětlenou. To je názor naprosto nesprávný a škodlivý, na psychiatra je třeba pohlížet nejen jako na lékaře duševních chorob, ale i jako na poradce při ztrátě duševní rovnováhy a při projevech psychické nevyrovnanosti. Každý se někdy dostane do situace, kdy by potřeboval jeho rady, a často postačí k rychlé nápravě změna životosprávy nebo některý z široké škály léků ze skupiny psychofarmak.

Ale vraťme se k našemu problému: rozhodně není třeba, aby maminky, jejichž vztah k dítěti hned zpočátku neodpovídá románovým představám o mateřské lásce, měly pocit méněcennosti, nebo dokonce viny vůči dítěti.

 

Nejvíc jsem se bála, že nebude mít všechno správně vyvinuté. Pozná se to už ted?

Hned po narození vyšetří každé novorozeně dětský lékař, který se zvlášť pečlivě zaměřuje na zjištění vrozených vad. Nejsou takovou vzácností, jak se obvykle soudí, vyskytují se zhruba u každého dvacátého dítěte. Mnohé z nich lze rozpoznat hned zpočátku a jsou i takové, které se dají zjistit už v těhotenství.

Jedním z preventivních vyšetření, které se provádí u všech těhotných žen, je odběr krve na zjištění krevní skupiny jen malá část žen má krev Rh-negativní. Takzvaný Rh-faktor je jedna z vlastností červených krvinek. Jestliže vyvíjející se dítě zdědilo po otci krev Rh-pozitivní, může tato vlastnost jeho krvinek vyvolat u Rh-negativní matky tvorbu protilátek. Kdyby větší množství těchto protilátek přešlo plodovým koláčem do krve plodu, těžce by jej poškodilo tyto protilátky mohou vyvolat kromě jiného zhoubnou žloutenku vážně ohrožující život nebo další vývoj dítěte. Pomáhá tu transfúze, při níž se hned po porodu vymění převážná část krve novorozence za krev normální. Dnes jsou matky, u nichž je nebezpečí vzniku protilátek, léčeny již během těhotenství, aby se předešlo ohrožení dítěte

 

Dědičným nemocem se dosud předcházet nedá?

První kroky v tomto směru jsme již udělali. Každé dítě má polovinu vrozených vloh (říkáme jim geny) od matky a polovinu od otce. Začátkem vývoje plodu je spojení jediné buňky matky (vajíčka) s jedinou buňkou otce (spermií). Z takto oplozeného vajíčka postupným dělením vzniknou všechny buňky nového jedince. Je tedy plně oprávněné, říkáme-li, že děti jsou pokračováním svých rodičů. Soubor vrozených vloh přechází přitom vlastně do všech buněk vznikajícího organismu, je uložen v chromozomech každého buněčného jádra. Měla by nám proto k podání zprávy o stavu dědičného základu celého organismu stačit jediná buňka.

Dnes dovedeme už během těhotenství bez nebezpečí pro matku a dítě odebrat vzorek plodové vody. Dokonce máme i přístroje, kterými se můžeme podívat na vyvíjející se plod a odebrat mu i krev. Je tedy poměrně snadné získat z plodové vody buňky, z jejichž chromozomů se dá vyčíst nejen pohlaví vyvíjejícího se dítěte, ale i zjistit odchylky, které svědčí o některých vznikajících vrozených chorobách. To pak umožní doporučit rodičům přerušení těhotenství, je-li zřejmé, že u dítěte dojde k nevyléčitelným poruchám vývoje, nebo lze-li očekávat vývin vážné dědičné choroby vázané jen na jedno pohlaví. Sem patří například některé svalové a nervové choroby.

Nedávno vzniklé odvětví biologie – genové inženýrství – zaznamenalo už první úspěchy: do některých jednoduchých mikroorganismů se podařilo vpravit geny vlastností, které dosud neměly. Jsou oprávněné naděje, že se tímto způsobem podaří vyrábět v dostatečném množství léky dosud velmi drahé a vzácné. Zasahovat do stavby lidských chromozomů tak, abychom zabránili vzniku nevhodných dědičných vlastností, dosud nedovedeme a ještě asi dlouho potrvá, než si na to vůbec troufneme. Napřed budeme muset mít naprostou jistotu, že dokážeme zabránit, aby nějakou i nepředvídatelnou náhodou došlo k vývoji nežádoucích změn zárodečné hmoty.

Problémy dědičných chorob se zabývá lékařská genetika (věda o dědičnosti) a pro potřeby praxe fungují u nás genetické poradny. Na ně by se měli obracet všichni budoucí rodiče, v jejichž rodinách se vyskytly dědičné nemoci, vrozené vady a vývojové poruchy. Vlastně by návštěva genetické poradny měla být součástí předmanželské poradny. Pro pokrevně příbuzné snoubence by měla být přímo povinností. Také starší manželé, kteří si ještě přejí děcko, by se měli na poradnu obrátit.

 

 

Mé děcko píchli v porodnici do patičky, prý je to zkouška na vrozenou vadu.

Ano, je to zkouška na vrozené metabolické vady, například na fenylketonurii. Při ní je v těle vrozený nedostatek látky, která rozkládá aminokyselinu fenylalanin, ten se pak v těle hromadí, poškozuje mozek a snižuje duševní schopnosti dítěte. Zjistíme-li včas tuto chromozomální poruchu, můžeme takovému neblahému vývoji předejít vhodnou dietou.

 

Na začátku těhotenství jsem měla angínu a užívala jsem penicilin, nebude to mít u dítěte následky?

Některé choroby prodělané v první polovině těhotenství, zvláště pak virové, mohou vyvolat vývojovou vadu. Smutně proslulé jsou v tomto směru zarděnky, jinak lehké onemocnění. Mají na svědomí vrozené zákaly oční čočky, některé srdeční vady nebo poruchy sluchu. Budoucí matka, která dosud zarděnky neprodělala a přijde v prvních čtyřech měsících těhotenství do styku s tímto onemocněním, nebo dokonce je u ní podezření na onemocnění zarděnkami, se musí nezbytně podrobit vyšetření krve na protilátky.

Všem těmto potížím se snažíme zabránit očkováním proti zarděnkám dětem vlastně naočkujeme lehké zarděnky, a tím donutíme jejich organismus, aby si vytvořil protilátky. Ty jim stačí na celý život, aby zabránily možnosti, že by ženy onemocněly zarděnkami v těhotenství – tak předejdeme nebezpečí poškození vyvíjejícího se plodu.

Poměrně nedávno se ukázalo, že i léky mohou být příčinou vzniku vývojových vad. Od té doby se pečlivě zkoušejí všechny nové léky, zda nemohou plod poškodit. Radíme důrazně těhotným, aby zvláště v prvních měsících nebraly léky podle vlastního uvážení, ale poradily se vždy napřed s lékařem.

Po angínách a penicilinových antibiotikách nebyla žádná poškození plodu pozorována, můžete být tedy bez obav.

Existují nějaké skryté vrozené vady, na které se přijde později?

Týkají se hlavně oblastí, které se vyvíjejí, například pohybového ústrojí, smyslů, nervů a duševních schopností. Při návštěvách poradny se pravidelně sleduje pohybový a duševní vývoj dítěte, od šesti týdnů se vyšetřuje sluch a vrozené vykloubení kyčlí.

Pokrok dnešní medicíny je patrný i v tom směru, že dovedeme stále dokonaleji napravovat rozštěpy patra a rtů, vrozené srdeční vady, poruchy vývoje kyčelního kloubu, deformity končetin.

Mnohé vrozené vady jsou celkem bez významu pro zdraví a další život dítěte, jako třeba srostlé prsty u nohou. Jiné jsou spíše kosmetickou vadou: znetvořeniny boltců, různé skvrny atd.

 

Vzadu na krku ve vlasech má červenou skvrnu. 

To je vlastně také vrozená vada, jsou to zbujelé a rozšířené krevní vlásečnice a objevují se hodně často, někdy i na jiných místech. Nejméně čtvrtina z nich mizí už do roka, více než polovina později, proto s jejich odstraňováním obyčejně vyčkáváme. Převážná většina těch, které zůstávají, nebo dokonce rostou, se dá později odstranit.

 

Vážil jen tři kila, není to málo?

V příručkách a učebnicích najdete, že průměrná hmotnost právě narozených donošených chlapců je 3 500 g, děvčátek 3 200 g. Kdyby to nebyla čísla tak všeobecně známá, raději bych je ani neuváděl, abych tím zdůraznil, že na nich zdaleka tolik nezáleží, jak se všeobecně soudí. Bylo by vůbec dobře, kdybyste si hned zvykla, že slovo „průměrný“ vůbec neznamená totéž co „správný“.

Liší-li se nějaká vlastnost od průměru, nedá se z toho naprosto usuzovat, že jde o jev nesprávný, nebo dokonce nezdravý. Z pouhé skutečnosti, že jeden novorozenec váží tři a jiný čtyři kila, nemůžeme tedy dělat závěr, že ten tříkilový je hůře vyvinutý nebo méně zdravý a zdatný. Nedá se z toho ani odhadnout, v jakého člověka se vyvine, zda bude velký a silný, nebo drobné kostry a slabšího svalstva.

Délka donošených novorozeňat vykazuje podstatně menší variace, u chlapců je průměr 50 cm, u děvčátek 49 cm.

Velikost novorozeněte závisí na spoustě různých činitelů a vlivů, dědičnost a rodinná dispozice tu hrají svou roli.

Velcí a silní rodiče mívají častěji velké a silné děti, kdežto rodiče gracilní konstituce mívají také drobnější děti. Ale ani to není pravidlem a najdeme dost příkladů, kde je tomu opačně.

Známe toho hodně o zahájení porodu, umíme jej vyvolat uměle, ale proč se dítě narodilo s malou hmotností, často nevíme. Je tedy nesmyslné, že si maminky už v porodnici přímo závidí každý gram váhy svých dětí a matka pěkného kluka vážícího pouze tři kila si málem připadá méněcenná, jako kdyby se špatně umístila v soutěži rodiček.

 

Čekali jsme ho o týden později. Není nedonošený?  

Naprosto ne. Nemá žádné známky nedonošenosti, všechno má vyvinuto normálně, je jen celkově drobnější. Ostatně neexistuje žádný přírodní zákon, podle kterého je třeba některé novorozeně považovat už za nedonošené a některé ještě ne. Spíše pro jakousi orientaci se celkem všeobecně přijímá jako hranice 2 a 1/2 kg porodní váhy a 47 cm délky. Ale jsou novorozenci s nízkou hmotností, kteří tento limit nesplňují, a přesto je pokládáme za zralé. Řídíme se ještě dalšími „známkami nedonošenosti“, podle kterých usuzujeme, že nitroděložní vývoj nebyl ještě plně dokončen.

Pojem „nedonošený“ není příliš šťastný a může se týkat i dětí narozených v termínu. Správné označení je v tomto případě „dítě s nízkou porodní hmotností“. Ostatně začátek těhotenství často jen odhadujeme a jeho délku určujeme značně nepřesně. A třebaže víme hodně o konci těhotenství a začátku porodu, nevíme často, proč dochází k vypuzovacím stahům, když plod není ještě docela „hotový“. Je známo, že těžké chorobné stavy matky a její podvýživa mají nepříznivý vliv na růst a vývoj plodu, třebaže plod se chová v matčině těle bezohledně jako cizopasník a bere jí vše, co potřebuje ke svému vývoji, docela sobecky. Statistiky také dokázaly, že ženám kouřícím v těhotenství se rodí děti s nízkou porodní váhou třikrát častěji než nekuřačkám, a zdá se, že i předchozí umělé přerušení těhotenství může být příčinou předčasného porodu. Ale většinou nám příčina nedonošenosti zůstává skryta.

Zato moderní medicína dokázala zlepšením péče o nedonošené udržet při životě a zdárně vychovat – přiléhavěji to vystihuje výraz „vypiplat“ – děti velmi malé hmotnosti, které byly dříve pokládány za naprosto ztracené. Snížení úmrtnosti nedonošených podstatně přispělo k nynější nízké celkové kojenecké úmrtnosti. Všeobecně lze říci, že čím nižší hmotnost má novorozené dítě, tím nezralejší jsou i jeho základní životní schopnosti a tím intenzivnější péči vyžaduje.

Nedonošení nedovedou udržovat a regulovat tělesnou teplotu, neumí se bránit infekcím, neumí dobře sát a polykat, jejich schopnost trávení je minimální. Jsou proto hned po porodu umístěni v inkubátorech, speciálních uzavřených postýlkách, v nichž je jim automaticky poskytováno, co si nedovedou zajistit sami: stálá teplota, dostatek kyslíku a izolace od okolí, aby nepřišli do styku s infekcí. V inkubátoru jsou urychleně převezeni na speciálně vybavené oddělení se zvláště školeným personálem a ponechají je tam tak dlouho, dokud nedosáhnou schopností zralých novorozenců. To může trvat několik týdnů, ale i několik měsíců.

Při propuštění do domácí péče jsou matky podrobně poučeny o dalším ošetřování dítěte obyčejně i domů dochází speciálně školená dětská sestra a ve spolupráci s dětským lékařem radí a pomáhá matce s problémy péče o nedonošené. Je pozoruhodné, jak rychle nedonošení dohánějí vývojové opoždění vůči normálním kojencům, a často už po šesti měsících není patrný žádný rozdíl.

Stejně mimořádnou péči jako nedonošené děti potřebují často i dvojčata a vždy trojčata.

 

Zdá se mi trochu hubenější. 

To se vám nezdá. Každý novorozenec zpočátku ubývá na váze, a vypadá proto v prvních dnech trochu přepadlejší než po narození. Tento dojem je také zvyšován tím, že kůže, která je po porodu mírně zarudlá, poněkud zbledne.

 

Ale vždyť má kůži nažloutlou. 

Ano, má mírnou žloutenku objevuje se druhého až třetího dne po narození skoro u poloviny novorozenců. Při výrazné žloutence může být dítě méně čilé, hodně spí a obyčejně také hůř pije.

 

To se prý rozkládá krev, je to pravda? 

Spíše jde o obnovování krve, vlastně červených krvinek, které se dost rychle opotřebovávají a část jich v lidském těle stále zaniká. Uvolňuje se z nich krevní barvivo, které zpracovávají játra. Je to normální, stále probíhající děj, který má po narození některé zvláštnosti, musí se jaksi zaběhnout. V prvních dnech po narození jednak není příslušná schopnost jater ještě plně vyvinuta, kromě toho se rozpadá zvýšené množství červených krvinek. Proto se může barvivový odpad zpočátku hromadit v krvi a projeví se zažloutnutím kůže a očních spojivek. Během několika dnů se obvykle vše upraví přirozeným způsobem, a proto si s novorozeneckou žloutenkou nemusíme dělat starosti, pokud není příliš intenzivní a zmizí-li během týdne.

 

A proč má na nose ty bílé tečky? 

Jsou to jen drobné hrudky mazu, které se zachytily ve vývodech žlázek. Někdy se vyskytují i na boltcích, tvářích a ramenou, všechny brzy samy zmizí.

Také jemňoučké chmýří na zádech a hlavičce rychle vypadá.

 

Když pláče delší dobu, mívá obličej plný různě velkých růžových skvrn. 

To je jen jakási forma zarudnutí obličeje, která se u některých dětí objevuje při rozčilení. Není to žádná chorobná vyrážka, zmizí sama po uklidnění dítěte. Ostatně i u některých dospělých známe něco obdobného.

 

Někdy sebou tak trhne, až rozhodí ručičkama. 

To je přirozený reflex, který má mít každý zdravý novorozenec. Patří k běžnému vyšetření a zkoušíme ho tak, že pod dítětem škubneme podložkou. Dítě prudce rozhodí paže, rozevře pěsti a roztáhne prsty nato udělá pomalejší chápavý pohyb, jako kdyby něco objímalo, současně sevře pěsti, často s překvapivou silou. Soudí se, že je to dědictví po našich opičích předcích, kdy se mláďata držela dlouhé srsti svých matek. V intenzitě tohoto reflexu jsou značné individuální rozdíly: jsou děti, které sebou trhnou velmi prudce, leckdy se i rozpláčou, jako kdyby se něčeho lekly. U některých jej vyvolá každý rychlejší pohyb dítětem nebo silný zvuk, ale náznaky reflexu můžeme pozorovat i bez zřejmého zevního podnětu, například když dítě spí. To vše nás nemusí nijak znepokojovat ostatně ve druhém až třetím měsíci života tento reflex postupně mizí.

 

Občas se mu roztřese levá nožička, obyčejně když ho rozbalím. 

Mírné ochlazení kůže při rozbalení může vyvolat krátkodobý třes, není však projevem podchlazení ani křečí a není také třeba dítě honem přikrývat.

Ručičky a nožičky mívá tak křečovitě skrčené, že mu je nemohu narovnat.

A působí vám potíže navléci mu třeba rukávy košilky, viďte? Svaly končetin novorozence mají poměrně značné přirozené napětí. Pokud se dítě samo nepohybuje, zaujímá zhruba polohu, kterou mělo v těle matčině, totiž s končetinami skrčenými a přitaženými k tělu. Dříve děti zavinovali povijanem do peřinek, když jim předtím násilím natáhli nožičky a připoutali ručičky k tělu. Důvodem byla představa, že je to nutné, aby rostly rovně. Novorozenci a malí kojenci mají totiž předloktí a zvláště holeně mírně prohnuté. Dnes pokládáme jakékoli „rovnání“ nejen za zbytečné, ale přímo za škodlivé ukázalo se totiž, že to vadí například správnému vývoji kyčelních kloubů.

Také asi přemýšlíte, proč se tolik protahuje a kroutí tak divně prstíčky. Je to vyvoláno tím, že nervová soustava je ještě značně nedokonalá a vzruchy, které po nervech přicházejí do svalů, jsou velmi neuspořádané, nejsou ještě vzájemně sladěné ve svalech pak vyvolají často chaotické pohyby, trhavé a překotné, a tak není žádnou vzácností, že se dítě samo udeří do obličeje. Také na mimických svalech pozorujeme nekoordinované, neharmonické záškuby, které mohou vypadat jako úsměv.

Druhým typem pohybů je natahování a napínání různých svalových skupin, vypadá jako protahování a má asi stejný účel: vyplavit ze svalů rozpadové produkty a zlepšit prokrvení.

 

Zdá se mi, že rychle dýchá a dost často si vzdychne

Novorozenec dýchá třikrát rychleji než dospělý a ještě koncem prvního roku je počet dechů dítěte dvojnásobný. Občasné hlubší vdechnutí nemá žádný zvláštní význam

 

Proč má tak protáhlou hlavičku? 

To je zbytek takzvaného „porodního nádoru“, ale skutečný nádor to není. Během protlačování porodními cestami je hlavička vystavena často dlouhotrvajícímu tlaku. Na uvolněné části, která již prošla děložním hrdlem, se přitom může utvořit jakýsi otok, někdy vznikne i krevní podlitina. Obojí se časem vstřebá bez jakýchkoli zásahů. Je-li podlitina příliš velká, nevstřebá se docela, ale od okrajů přes ni přerůstá tenká, nově tvořená kost. Hojení pak trvá několik měsíců a hlavička působí dojmem nesouměrnosti temenních kostí.

 

Nahoře na hlavičce má měkké místo bez kosti, nemůže se tam poranit mozek? 

Lebeční kosti kryjící mozek jsou na konci těhotenství z velké části zkostnatělé a tvoří jakési velké tvrdé šupiny vzájemně spojené pevným vazivem. Mohou se vůči sobě v malém rozsahu posouvat, což usnadňuje průchod hlavičky při porodu. Na temeni mezi okraji jednotlivých kostí se dá snadno nahmatat měkčí místo tvaru kosočtverce, velké asi jako malá poštovní známka, nazývané fontanela. Na záhlaví se dá nahmatat druhý takový lupínek, má tvar trojúhelníku a je daleko menší.

Kryt obou lupínků tvoří kůže, vazivo a blány a je natolik pevný, že snese běžné zacházení. K poranění mozku by mohlo dojít jen špičatým ostrým předmětem nebo velkým tlakem či nárazem.

Malá fontanela srůstá brzy po porodu, velká většinou do osmnáctého měsíce.

 

Dnes ráno měl trochu zalepené oči, mám s tím něco dělat? 

Lehký katar spojivek je u novorozenců a malých kojenců dost častý, bývá vyvolán dezinfekčním lékem, který kapou každému dítěti hned po narození do očí, aby se zabránilo nebezpečnému zánětu.

Sekret zaschlý na řasách odmočte vatou namočenou do čisté převařené vody nebo heřmánkového odvaru a setřete směrem od vnějšího k vnitřnímu koutku, abyste jej nezanesla do druhého oka. Kdyby se objevily známky těžšího zánětu, jako hnisavý výtok z očí, otok víček a silné zarudnutí spojivek, přijďte co nejdříve na vyšetření.

Někdy bývá na bělmu hned po porodu krvavá skvrna to není zánět, jen krevní výron z cévky prasklé zvýšeným tlakem během protlačování hlavičky porodními cestami. Nepotřebuje žádné léčení, během několika dní se postupně vstřebá.

 

Levé oko mu hodně slzí. 

Novorozenci a malí kojenci obyčejně ani při pláči neslzí to nepatrné množství slz, které se jim tvoří, stačí slzný kanálek odvádět do nosu. Jen někdy se jeho otevření opozdí, a to je pak příčinou slzení oční lékař uvolní kanálek jednoduchým zákrokem.

 

Od čeho má tak zduřelá prsíčka, není to zánět? 

Není je-li celé prsíčko stejnoměrně zduřelé a kůže na něm stejné barvy jako v okolí, nejde o žádný zánět. Už na konci těhotenství a hlavně po porodu koluje v matčině krvi hormon, který vyvolává nalévání prsů a tvorbu mléka. Trochu ho může přejít do krve dítěte a způsobit mu zduření prsní žlázy (až do velikosti meruňkové pecky), a to nejen holčičkám, ale i chlapcům. Vytvoří se i řídké „mléko“. Zmáčknete-li takové zduřelé prsíčko, objeví se na bradavce kapka bělavé kalné tekutiny. Ale nedělejte to! Nechte vše úplně v klidu a snažte se, abyste se zduření zbytečně nedotýkala – jak při koupání, tak při oblékání nebo obracení na bříško – a abyste je přitom zbytečně nemačkala během jednoho až dvou týdnů zmizí zduření samo.

Vzpomínám si na jednu maminku, která vymačkala z prsíčka dítěte všechnu tekutinu a měla radost, že se zduření zmenšilo. Ale druhý den byla prsíčka daleko větší a co bylo horší: v jednom místě bylo zduření zvlášť nápadné a kůže nad ním rudá, do prsní žlázy se zřejmě zanesla infekce a vyvolala zánět. Dítě bylo také neklidné a hodně plakalo, zřejmě je zánět značně bolel. Teprve rozříznutí zaníceného místa a vyprázdnění hnisu přineslo úlevu ale vždycky to tak snadno proběhnout nemusí, může dojít i k otravě krve.

Ještě jeden jev může způsobit hormon, který novorozeně dostává z matčina těla. U holčiček se někdy v prvním týdnu objeví hlenový výtok z přirození, dokonce je vzácně i zakrvavělý, obyčejně se najde jen zarůžovělá nebo krvavá stopa na pleně. Také v tomto případě se vše ztratí samo během několika dnů.

 

Měl jednu zelenou stoličku, nemá střevní katar?  

Jeden až dva dny po narození se vyprazdňuje malé množství stolice, která je tmavě hnědá, kašovitá a mazlavá. Pak se brzy objeví stolička typická pro kojené dítě: žlutá, kašovitá, připomínající míchaná vajíčka barvou i vzhledem, jen voní jinak, trochu nakysle. Ano, nepřeslechla jste se, stolička kojeného dítěte skutečně spíše voní než páchne, jen se nebojte přičichnout si k ní.

Často stolička na vzduchu za chvíli zezelená, někdy jsou v ní už při vyprázdnění malé brčálově zelené kousky, to nemá žádný zvláštní význam, stejně jako trochu hlenu nebo malé bělavé hrudky ty jen ukazují, že v mléku je nadbytek tuku, který dítě nestačí strávit.

Stolice přikrmovaného nebo uměle živeného dítěte je také žlutá, ale více do běla, hutnější a mazlavější, připomíná vzhledem spíše tvaroh a více páchne.

 

Včera měl čtyři stoličky a jedna z něho úplně vystříkla. 

I pět nebo šest stoliček denně může ještě být normálním jevem setkáváme se s tím zvláště tehdy, má-li matka hodně mléka a začne-li dítě pít větší množství najednou. Jsou děti, které mají stoličku po každém kojení, u některých se začne konečník vyprazdňovat, jakmile začne dítě pít, jiné mají stoličky hodně řídké, nebo docela vodnaté. Protože ve střevech dítěte je vždy dost plynů, může být jejich vyprazdňování velmi prudké a provázené zvukovými efekty, které ještě zvyšují dojem průjmu. To vše nemusí nic znamenat, jestliže dítě přitom přibývá dost na váze. Ostatně zvýšený počet stoliček může být někdy jen zdánlivý: trvá-li vyprazdňování déle, může se rozdělit do dvou až tří přebalení za sebou, jedna stolička se pak pokládá neprávem za tři.

Jiné děti mají stoličky méně časté a hutnější. Nepůsobí-li jejich vyprazdňování potíže, nepodnikáme nic, i když je stolička jen každý druhý nebo třetí den.

 

Dá se podle stoličky poznat, zda je dítě v pořádku? 

Stolička kojence je opravdu důležitým ukazatelem jeho prospívání a její odchylky od normálu mohou být prvním příznakem, že něco není v pořádku proto jí věnujeme tolik pozornosti.

Při kojeneckých průjmech bývají stolice řídké, vodnaté, tmavě zelené až hnědé, obsahují hodně hlenu a nepříjemně páchnou. Právě větší příměs hlenu ve stoličce jinak normálního vzhledu nás někdy upozorní na počátek onemocnění. Objeví-li se ve stolici krvavý hlen, je lékařské vyšetření nutné.

Často však z pouhého vzhledu a počtu stolic nemůžeme dělat žádné velké závěry, musíme brát současně v úvahu přibývání na váze a celkový stav dítěte. Bude-li se vám zdát některá stolička podezřelá, uděláte nejlépe, přijdete-li se poradit. A tu plenku se stoličkou vezměte s sebou! To nám leckdy pomůže víc než dlouhé povídání.

 

Všimla jsem si, že velmi často čůrá. Nemá něco s měchýřem? 

Stoupající množství vypitého mléka se pochopitelně projeví i častějším močením. Měchýř kojence je malý a udrží jen malé množství moče. Již počátkem druhého týdne se vyprazdňuje průměrně dvacetkrát, později třicetkrát až čtyřicetkrát za den.

Moč kojence je mnohem světlejší než moč větších dětí, je skoro bezbarvá a také nepáchne. Teprve po delší chvíli se začne rozkládat a zapáchat. Není dobrým vysvědčením pro maminku, je-li dítě cítit močí dokazuje to, že je málo přebalováno a nedokonale očišťováno.

Také nažloutlá kůže na zadečku dítěte upozorňuje, že stolička byla jen setřena a že na kůži zůstaly zbytky. Samotná večerní koupel nestačí k udržení dokonalé čistoty, i přes den je potřeba občas namydlit a opláchnout dítěti zadeček, aby se smyly zbytky moči nebo stoličky stačí k tomu trochu vlažné vody nebo i vlhké kapesníčky.

V současné době se používají převážně plenkové kalhotky na jedno použití, dobře propustí tekutinu a na povrchu zůstanou takřka suché. Jsou značnou úlevou pro matku, jenom se jimi nesmí příliš šetřit. Je třeba si zvyknout trochu jinak posuzovat, kdy je potřeba je vyměnit, klamný dojem suchého povrchu vede k tomu, že se plena ponechá příliš dlouho, což může vést k zapaření kůže a vzniku opruzení.

Používání jednorázových plen má jistě souvislost s tím, že děti se učí později udržovat čistotu, později chodí na nočníček.

Také je třeba myslet na větrání kůže – nechávat dítě často volně rozbalené. Plenkové kalhotky těsně obepínají bříško i stehýnka a vzduch, který je pro kůži důležitý, se sem moc nedostane.

 

Má v pořádku přirození? 

Předkožka je u většiny novorozených chlapců ještě slepena se žaludem, takže nejde přetáhnout. Tyto „srůsty“ se obvykle časem uvolní samy. Rozhodně se nepokoušejte napomáhat tomu násilím, kolem otvoru by mohly vzniknout malé, sotva patrné trhlinky, které se hojí jizvou a otvor zúží, takže nakonec je nutné operativní uvolnění. Do 1 roku předkožku nepřetahujte vůbec. U některých chlapců, dokonce i u novorozených, dochází občas ke ztopoření přirození, obyčejně v souvislosti s močením. S tím vším si nemusíte dělat starost, pokud nepozorujete potíže při močení.

Někdy se objeví zvětšení jednoho varlete je způsobeno trochou tekutiny, která se vyloučila mezi jeho obaly. Lidově se tomu říká vodní kýla, většinou se sama vstřebá, někdy třebas i po měsících. Občas také zjistíme, že jedno varle (výjimečně i obě) není ještě docela sestouplé do šourku, i to se obyčejně upraví bez zásahů.

 

Těšila jsem se, že budu mít zdravé dítě, a vy jste na něm našel tolik nemocí. 

Co vás napadá, to nejsou žádné nemoci, jen malé odchylky od průměru. Vidíte-li v každé odchylce nebezpečí, děláte si opravdu zbytečné starosti. Na každém novorozenci se něco takového najde, i každý dospělý má něco, čím se liší od většiny ostatních: jeden má modré oči, jiný černé, někdo je drobný a čilý, někdo silný a rozvážný „kliďas“. To by byla pěkná nuda, kdyby byli všichni stejně velcí, stejně tlustí, stejně hodní a stejně chytří!

Je tedy docela přirozené, že už i novorozenci jsou různého vzhledu, různých vlastností a rysů. Nekažte si potěšení z dítěte úzkostlivými obavami o jeho budoucnost, strachem, budete-li umět o ně správně pečovat. Každý normální novorozenec přichází na svět vybaven takovou vitalitou a přirozenou schopností přizpůsobovat se měnícím se životním podmínkám, že je vlastně třeba této jeho přirozenosti jen využívat.