JÁ NIC, JÁ MOHAMED
Troufalý portrét zakladatele islámu. Miliarda a půl lidí ho vyznává, stejně tolik se ho bojí, ale jen hrstka o něm něco ví.
Život Proroka napsaný srozumitelně, korektně a zábavně. Na jedné straně
bitvy ve jménu Alláha, na druhé devět manželek.Záruka, že se nebudete
nudit.
Na dramatickém osudu Mohameda porozumíte zásadám islámu, seznámíte se v kostce s obsahem Koránu.
Kniha míří na dospělé čtenáře, je však doplněna o návod, jak ji případně převyprávět dětem.
z kapitoly "Ach? Ten?" o ženě, na kterou Mohamed prostě neměl.
Hned po sňatku Mohamed všechny zajatce propouští a svým lidem zavelí, aby se vrátili do Medíny. Džuwaríja si o své budoucnosti nedělá iluze. S ostatními manželkami se pozdraví a dá najevo, že si nepřeje trávit večery intimními rozhovory. Umm Salama i Fátima jí okamžitě lezou na nervy. První vyhodnotí jako člověka, který bere, ale nedává, druhou jako ukňouranou a skrytě despotickou. V Umm Salamě vzbuzuje půvab nové manželky nevoli a její nadhled závist, která po zjištění, že s ní nehodlá o Mohameda soupeřit, zdráhavě přejde v respekt.
Když se Džuwaríja trošku zabydlí, začne se zúčastňovat aspoň společných večeří.
„Dcera krále ovcí,“ podotkne při jejím příchodu Sauda neadresně.
Džuwaríja klidně přikývne. „Ano, přesně tak.“
Sauda něco zabručí a uhne očima. Ona se snad zastyděla, napadne Aišu nevěřícně. Když Sauda rozlévá polévku, dává pozor, jestli bude nové ženě chutnat. Tekutina je hodně hustá a mastná. Vypadá podezřele. Džuwaríja opatrně ze lžičky usrkne. „No… je moc dobrá,“ řekne a pousměje se.
„Podle mého receptu… z velbloudí hlavy, “ pochlubí se Sauda.
Aiša s Hafízou si vyměňují užaslý pohled. Aby někdo udělal dojem na Saudu? To tu ještě nebylo.
Umm Salama se k večeři dostavuje v tom nejlepším, co na sebe našla. Když zjistí, že Džuwaría obsadila její místo hned vedle Mohameda, zrudne vzteky. „Á, někdo tu chce zavádět nové pořádky! Tohle místo je odjakživa moje.“
Džuwaríja, místo aby se s omluvami vymrštila, jen zvedne oči a naprosto klidně pronese. „Odjakživa? Tak to je nejvyšší čas na změnu.“ Umm Salama několikrát otevře a zavře ústa, ale pádná odpověď z nich nevyjde. Naštěstí dovnitř zrovna vstupuje Mohamed a všechny vychovaně skloní hlavu a zmlknou.
„To bylo působivé,“ podotkne později Aiša.
„Co?“ nechápe Džuwaríja.
„To, jaks Salamu odpálkovala.“
Džuwaríja se podiví. „S tím jsem ještě ani nezačala.“
I Džuwaríji je Aiša celkem sympatická, líbí se jí její nezávislost, zároveň ji však rozčiluje drzost té nezávislosti. Jednou možná… ale zatím je to jen zpovykaná holka, která ví o lidech houby. Pár facek od života by ji mohlo srovnat. Ostatní ženy Džuwaríja sotva zaregistruje. Do přediva zdejších vztahů se nehodlá zaplétat. Ví, že tady je její krása naprosto zbytečná, zbývá jí intelekt a ten si míní nechat pro sebe. Soupeření Mohamedových manželek o jeho přízeň nechápe. Milovala se s ním, lépe řečeno vyspala se s ním jen párkrát, a nehodlá v tom pokračovat. Smlouvu dodržela, ale víc po ní nikdo nemůže chtít.
„Proroku boží, tahle chatrč je moje,“ řekla mu hned, když ji postavili. „Ať tě ani nenapadne za mnou chodit. Nikdy.“
Chvíli stál mlčky. Věděl, že k násilí na ženě by se nesnížil, ale tohle je zjevný projev neposlušnosti! „Tak moment,“ řekl.
Ale byla už pryč.
Hned po sňatku Mohamed všechny zajatce propouští a svým lidem zavelí, aby se vrátili do Medíny. Džuwaríja si o své budoucnosti nedělá iluze. S ostatními manželkami se pozdraví a dá najevo, že si nepřeje trávit večery intimními rozhovory. Umm Salama i Fátima jí okamžitě lezou na nervy. První vyhodnotí jako člověka, který bere, ale nedává, druhou jako ukňouranou a skrytě despotickou. V Umm Salamě vzbuzuje půvab nové manželky nevoli a její nadhled závist, která po zjištění, že s ní nehodlá o Mohameda soupeřit, zdráhavě přejde v respekt.
Když se Džuwaríja trošku zabydlí, začne se zúčastňovat aspoň společných večeří.
„Dcera krále ovcí,“ podotkne při jejím příchodu Sauda neadresně.
Džuwaríja klidně přikývne. „Ano, přesně tak.“
Sauda něco zabručí a uhne očima. Ona se snad zastyděla, napadne Aišu nevěřícně. Když Sauda rozlévá polévku, dává pozor, jestli bude nové ženě chutnat. Tekutina je hodně hustá a mastná. Vypadá podezřele. Džuwaríja opatrně ze lžičky usrkne. „No… je moc dobrá,“ řekne a pousměje se.
„Podle mého receptu… z velbloudí hlavy, “ pochlubí se Sauda.
Aiša s Hafízou si vyměňují užaslý pohled. Aby někdo udělal dojem na Saudu? To tu ještě nebylo.
Umm Salama se k večeři dostavuje v tom nejlepším, co na sebe našla. Když zjistí, že Džuwaría obsadila její místo hned vedle Mohameda, zrudne vzteky. „Á, někdo tu chce zavádět nové pořádky! Tohle místo je odjakživa moje.“
Džuwaríja, místo aby se s omluvami vymrštila, jen zvedne oči a naprosto klidně pronese. „Odjakživa? Tak to je nejvyšší čas na změnu.“ Umm Salama několikrát otevře a zavře ústa, ale pádná odpověď z nich nevyjde. Naštěstí dovnitř zrovna vstupuje Mohamed a všechny vychovaně skloní hlavu a zmlknou.
„To bylo působivé,“ podotkne později Aiša.
„Co?“ nechápe Džuwaríja.
„To, jaks Salamu odpálkovala.“
Džuwaríja se podiví. „S tím jsem ještě ani nezačala.“
I Džuwaríji je Aiša celkem sympatická, líbí se jí její nezávislost, zároveň ji však rozčiluje drzost té nezávislosti. Jednou možná… ale zatím je to jen zpovykaná holka, která ví o lidech houby. Pár facek od života by ji mohlo srovnat. Ostatní ženy Džuwaríja sotva zaregistruje. Do přediva zdejších vztahů se nehodlá zaplétat. Ví, že tady je její krása naprosto zbytečná, zbývá jí intelekt a ten si míní nechat pro sebe. Soupeření Mohamedových manželek o jeho přízeň nechápe. Milovala se s ním, lépe řečeno vyspala se s ním jen párkrát, a nehodlá v tom pokračovat. Smlouvu dodržela, ale víc po ní nikdo nemůže chtít.
„Proroku boží, tahle chatrč je moje,“ řekla mu hned, když ji postavili. „Ať tě ani nenapadne za mnou chodit. Nikdy.“
Chvíli stál mlčky. Věděl, že k násilí na ženě by se nesnížil, ale tohle je zjevný projev neposlušnosti! „Tak moment,“ řekl.
Ale byla už pryč.
Hned po sňatku Mohamed všechny zajatce propouští a svým lidem zavelí, aby se vrátili do Medíny. Džuwaríja si o své budoucnosti nedělá iluze. S ostatními manželkami se pozdraví a dá najevo, že si nepřeje trávit večery intimními rozhovory. Umm Salama i Fátima jí okamžitě lezou na nervy. První vyhodnotí jako člověka, který bere, ale nedává, druhou jako ukňouranou a skrytě despotickou. V Umm Salamě vzbuzuje půvab nové manželky nevoli a její nadhled závist, která po zjištění, že s ní nehodlá o Mohameda soupeřit, zdráhavě přejde v respekt.
Když se Džuwaríja trošku zabydlí, začne se zúčastňovat aspoň společných večeří.
„Dcera krále ovcí,“ podotkne při jejím příchodu Sauda neadresně.
Džuwaríja klidně přikývne. „Ano, přesně tak.“
Sauda něco zabručí a uhne očima. Ona se snad zastyděla, napadne Aišu nevěřícně. Když Sauda rozlévá polévku, dává pozor, jestli bude nové ženě chutnat. Tekutina je hodně hustá a mastná. Vypadá podezřele. Džuwaríja opatrně ze lžičky usrkne. „No… je moc dobrá,“ řekne a pousměje se.
„Podle mého receptu… z velbloudí hlavy, “ pochlubí se Sauda.
Aiša s Hafízou si vyměňují užaslý pohled. Aby někdo udělal dojem na Saudu? To tu ještě nebylo.
Umm Salama se k večeři dostavuje v tom nejlepším, co na sebe našla. Když zjistí, že Džuwaría obsadila její místo hned vedle Mohameda, zrudne vzteky. „Á, někdo tu chce zavádět nové pořádky! Tohle místo je odjakživa moje.“
Džuwaríja, místo aby se s omluvami vymrštila, jen zvedne oči a naprosto klidně pronese. „Odjakživa? Tak to je nejvyšší čas na změnu.“ Umm Salama několikrát otevře a zavře ústa, ale pádná odpověď z nich nevyjde. Naštěstí dovnitř zrovna vstupuje Mohamed a všechny vychovaně skloní hlavu a zmlknou.
„To bylo působivé,“ podotkne později Aiša.
„Co?“ nechápe Džuwaríja.
„To, jaks Salamu odpálkovala.“
Džuwaríja se podiví. „S tím jsem ještě ani nezačala.“
I Džuwaríji je Aiša celkem sympatická, líbí se jí její nezávislost, zároveň ji však rozčiluje drzost té nezávislosti. Jednou možná… ale zatím je to jen zpovykaná holka, která ví o lidech houby. Pár facek od života by ji mohlo srovnat. Ostatní ženy Džuwaríja sotva zaregistruje. Do přediva zdejších vztahů se nehodlá zaplétat. Ví, že tady je její krása naprosto zbytečná, zbývá jí intelekt a ten si míní nechat pro sebe. Soupeření Mohamedových manželek o jeho přízeň nechápe. Milovala se s ním, lépe řečeno vyspala se s ním jen párkrát, a nehodlá v tom pokračovat. Smlouvu dodržela, ale víc po ní nikdo nemůže chtít.
„Proroku boží, tahle chatrč je moje,“ řekla mu hned, když ji postavili. „Ať tě ani nenapadne za mnou chodit. Nikdy.“
Chvíli stál mlčky. Věděl, že k násilí na ženě by se nesnížil, ale tohle je zjevný projev neposlušnosti! „Tak moment,“ řekl.
Ale byla už pryč.
Hned po sňatku Mohamed všechny zajatce propouští a svým lidem zavelí, aby se vrátili do Medíny. Džuwaríja si o své budoucnosti nedělá iluze. S ostatními manželkami se pozdraví a dá najevo, že si nepřeje trávit večery intimními rozhovory. Umm Salama i Fátima jí okamžitě lezou na nervy. První vyhodnotí jako člověka, který bere, ale nedává, druhou jako ukňouranou a skrytě despotickou. V Umm Salamě vzbuzuje půvab nové manželky nevoli a její nadhled závist, která po zjištění, že s ní nehodlá o Mohameda soupeřit, zdráhavě přejde v respekt.
Když se Džuwaríja trošku zabydlí, začne se zúčastňovat aspoň společných večeří.
„Dcera krále ovcí,“ podotkne při jejím příchodu Sauda neadresně.
Džuwaríja klidně přikývne. „Ano, přesně tak.“
Sauda něco zabručí a uhne očima. Ona se snad zastyděla, napadne Aišu nevěřícně. Když Sauda rozlévá polévku, dává pozor, jestli bude nové ženě chutnat. Tekutina je hodně hustá a mastná. Vypadá podezřele. Džuwaríja opatrně ze lžičky usrkne. „No… je moc dobrá,“ řekne a pousměje se.
„Podle mého receptu… z velbloudí hlavy, “ pochlubí se Sauda.
Aiša s Hafízou si vyměňují užaslý pohled. Aby někdo udělal dojem na Saudu? To tu ještě nebylo.
Umm Salama se k večeři dostavuje v tom nejlepším, co na sebe našla. Když zjistí, že Džuwaría obsadila její místo hned vedle Mohameda, zrudne vzteky. „Á, někdo tu chce zavádět nové pořádky! Tohle místo je odjakživa moje.“
Džuwaríja, místo aby se s omluvami vymrštila, jen zvedne oči a naprosto klidně pronese. „Odjakživa? Tak to je nejvyšší čas na změnu.“ Umm Salama několikrát otevře a zavře ústa, ale pádná odpověď z nich nevyjde. Naštěstí dovnitř zrovna vstupuje Mohamed a všechny vychovaně skloní hlavu a zmlknou.
„To bylo působivé,“ podotkne později Aiša.
„Co?“ nechápe Džuwaríja.
„To, jaks Salamu odpálkovala.“
Džuwaríja se podiví. „S tím jsem ještě ani nezačala.“
I Džuwaríji je Aiša celkem sympatická, líbí se jí její nezávislost, zároveň ji však rozčiluje drzost té nezávislosti. Jednou možná… ale zatím je to jen zpovykaná holka, která ví o lidech houby. Pár facek od života by ji mohlo srovnat. Ostatní ženy Džuwaríja sotva zaregistruje. Do přediva zdejších vztahů se nehodlá zaplétat. Ví, že tady je její krása naprosto zbytečná, zbývá jí intelekt a ten si míní nechat pro sebe. Soupeření Mohamedových manželek o jeho přízeň nechápe. Milovala se s ním, lépe řečeno vyspala se s ním jen párkrát, a nehodlá v tom pokračovat. Smlouvu dodržela, ale víc po ní nikdo nemůže chtít.
„Proroku boží, tahle chatrč je moje,“ řekla mu hned, když ji postavili. „Ať tě ani nenapadne za mnou chodit. Nikdy.“
Chvíli stál mlčky. Věděl, že k násilí na ženě by se nesnížil, ale tohle je zjevný projev neposlušnosti! „Tak moment,“ řekl.
Ale byla už pryč.